ZPRAVODAJ DRUIDŮ

ZPRAVODAJ DRUIDŮ


Motto:
Učení druidů vychází z pozorování přírody a z fantazie dnešního člověka. Je inspirováno starými bájemi, mýty, lidovými tradicemi a zkušenostmi získanými při druidském praktikování. Jako pramen vyvěrá z hlubin času na povrch dnešního světa.
 
Airmid



Tento občasník nahrazuje původní občasník LIDÉ OGHAMU, který byl určen pouze studentům české verze OBOD.


Zpráva pro Lidi oghamu
Svoje příspěvky do našich "vizí - soutěží" zasílejte mailem: Drutovi, Talcernovi a Airmid
Těšíme se.




STUDENTŮM ČESKÉ VERZE OBOD


Učit se
znamená objevovat to,
co už víš.

Praktikovat
znamená dát najevo,
že to víš.

Vyučovat
znamená připomínat druhým,
že to ví stejně dobře jako ty.

Richard BACH: ILLUSIONS




Práce s živou přírodou je založena na hledání. Hledej vlastní vyjádření v rituálních formulích a v tichých modlitbách. Hledej nové metody a postupy při zpracování bylin ve hmotné rovině. Vnitřní cesta se prolíná s prací v reálném světě. Obě cesty se vzájemně doplňují jako JIN a JANG. Představivost a tvořivost pocházejí z vnitřního světa, který nás inspiruje k práci ve hmotné rovině. Současně živá příroda z reálného světa nás vede k duchovnímu praktikování a ke hledání odpovědí vnitřní cestou. Obě cesty jsou vzájemně propletené a spojují se v jeden celek. (Airmid)


 

 
SNĚŽENKA A PRVOSENKA

Dávní Keltové, druidové a lidoví léčitelé nezkoumali pouze stromy. Naopak! Předmětem jejich zájmu byla veškerá živá příroda, hlavně květiny a bylinky, které často používali. První květinou, která upoutávala naše předky byla bezesporu SNĚŽENKA. Jemná a křehká, ale přesto natolik silná, že dokáže překonat doznívající mrazy, stala se symbolem keltského svátku IMBOLC, který oslavujeme začátkem února.

Další pozoruhodnou květinou je PRVOSENKA. Tu známe v několika variantách. Objevuje se v období kolem jarní rovnodennosti. Sněženka a prvosenka (nebo petrklíč) nám přinášejí jaro, nové zrození, čistotu, svěžest a romantiku. Obě květiny jsou posly tvořivé přírody vstupující do nového ročního cyklu, a také v lidech probouzejí tvůrčí schopnosti, romantiku a lásku.

Podle staré básně Křeslo Taliesina byla prvosenka jednou z přísad bardského iniciačního kotlíku. Dávní herbalisté objevili její uklidňující účinky a doporučovali pití petrklíčového čaje jako lék na nervové vyčerpání, které bývalo časté právě po dlouhé, vlhké a studené zimě. Stejně tak prvosenka pomáhala při revmatismu a dně. Naši předkové z této byliny dokonce vařili jarní hustou posilující polévku.

Dnešní druidové  často používají prvosenku a sněženku jako dary pro nového barda, které mu věnují při příležitosti jeho iniciace, tj. vstupu mezi bardy.




 
OSLAVA PRVNÍHO LETOŠNÍHO JARNÍHO SVÁTKU
Záznam o své praci zaslal ELLAN


Moje oslava letošního Imbolcu proběhla na jednom místě venku, na skále uprostřed lesa, které jsem v minulosti zasvětil pro práci s bohyni Brigid.  
Vytvořil jsem kruh pomocí klacků a rosti. Nanosil jsem potřebné věci do kruhu a očistil prostor svetsenou vodou. Do čtyř směrů jsem položil kameny, které mám přiřazené k světovým stranám.
Poté jsem zahájil rituál zvoneckem. Pozdravil jsem světové strany a vpustil do vsech směrů mír srejne jako pak i do celého světa. Uzavřel jsem kruh. Pak jsem zacal s voláním bohyně. Poté jsem zpíval a hrál na flétnu. Kdyz jsem pak cítil přítomnost bohyně postoupil jsem dál. Nejdřív jsem ale zavřel oči a naslouchal jestli mi hlas nechce neco sdělit. Většinou, ikdyž mám ceremonii předem naplánovanou krok za krokem, do me vstoupí energie jenž privolavam a celý rituál mne vede, takže z mých plánů sejde. Dnes mne však bohyně úplně nevedla, ale nechala mi prostor. Přítomná však byla a to velice silně. Však spíše než vedení se mnou vedla dialog. Ptala se mne na mé záměry, dávala mi hluboké otázky a prozrazovala mi svá přání. Poté jsem procitl a zvedl se. Vytvořil jsem bránu kterou jsem měl projít do světa kde budu moci naslouchat bohyni ještě lépe. Prošel jsem jí a přistoupil ke kotlíku s ocistenou vodou. Po jedn
é jsem na hladinu vkládal bílé svíce s obavou že se na ni neudrží, avšak zbytečně. Osm svíček plavalo v kotlíku a devátou, kterou jsem držel v ruce, jsem začal svíčky pomalu zapalovat. I tento počin proběhl hladce a tak jsem se posadil a díval se dovnitř kotlíku. Uvnitř se odehraval tanec plaminku ze svíček, který se odrážel jak od stěn kotliku, tak od vodní hladiny. Chvíli jsem pozoroval toto představení živlů a přitom jsem změnil záměrně frekvenci dechu abych tento obraz mohl vnímat hlouběji a koncentrovaneji. Po chvilce, jen na okamzik, se z osmi plamínků stali dva, které se přetvořili do ohnivych oči na hladine, jenž reflektovala oblohu nade mnou. Z mraků se stala jakási tvář a poté mne to uvrhlo do tranzu. Nevím jak dlouho jsem byl "mimo" v tom změněném stavu vnímání jsem slyšel jak ke mne mluví. Když jsem se vrátil, vzal jsem sklenici s mlékem, otevřel ji, trochu se na její počest napil a trochu jsem nalil
do vody v kotlíku. Stacila trocha a mléko se začalo misit s vodou a společně tyto tekutiny daly vzniku novým tvarum. V tu chvíli jsem pocítil blaho, takové nasyceni a uspokojení. Myslím že to byly její pocity, které jsem prožíval. Poté jsem vzal lahev medoviny, trochu se napil a kapku přilil k mléku a vodě.  Obsah kotlíku ztmavl a pocity se opakovaly, k tomu přibyl i pocit vděčnosti. Zavřel jsem oči a jako bych pocítil sluchem, nebo spíše uslyšel pocit, či slova zachytil pocitem.. nelehko se to vysvětluje, ale byla to slova poděkování za pripitek. Poté jsem jen tak seděl a  čekal zda ještě něco přijde. Po chvíli jsem se zvedl, že budu pomalu končit s ceremonii. Promlouval jsem k bohyni z patra ve verších a děkoval jí za její přítomno.  Poté jsem vzal sklenici a trochu tekutiny z kotlíku jsem do ní nabral a uzavřel. Položil jsem ji na zem a opustil jsem toto místo tim, že jsem prošel zpět bránou. Tu jsem za sebou uzavřel
s odrikanim slov která stojí v knize Kolo roku. Chvili jsem jeste rozjimal. A poté ke mne priletl pták a zacal svitorit. Obletoval kolem a zpival. Bylo to zvláštní, celou dobu nikde nic, žádný ptáček nebo srnka či jakykoliv jiný hlas lesa a teď kolem mne létal a prozpevoval tento jakýsi posel. Nemohl jsem si pomoci, ale cítil jsem z něj v tu chvíli magii a čistotu. A to nebylo vše. Do te doby cely den celistvě šedivé nebe kam oko dohlédno, se nade mnou rozthlo a zpoza mraků se objevilo slunce a jeho paprsky. Dlouhou chvíli jsem pak jen tak seděl a tu magickou chvíli si vychutnával...

Den jsem zakoncil s přáteli u ohně pletenim křížů Brigity, které si někteří odnesli domů a někteří je věšeli na stromy. A to byla má oslava letošního Imbolcu.




 
ČAS VLKA

Těsně před setměním přichází chvíle, ktekré říkám "slepá skvrna na kruhu dne". Dravci v přírodě se stávají neviditelnými a vydávají se na lov. Závoj mezi reálnýý světem a říší imaginace je tenký. V této chvíli se také mág stává snadno neviditelným. Pozornost lidí a zvířat se kamsi vytrácí. Denní světlo pohasíná, ale tma ještě nenastala. Není světlo ani tma, veřejné osvětlení se ještě nerozsvítilo. V lese nastala chvíle ticha. Denní živočichové usínají, ale noční tvorové ještě nepřevzali vládu nad svým teritoriem. Vypadá to, jakoby se čas zastavil.
Právě v této chvíli druidové provádějí svoje rituály a jejich prostřednictvím cestují v čase. Závoj mezi světy se zvedá a dává nám možnost nahlédnout za hranice materiálního světa. Ve večerní hodině vlka vstupovali dávní druidové do jiných světů, cestovali časem, komunikovali s duchy stromů a zvířat, stávali se neviditelnými.


Jenže den nemá jen jednu slepou skvrnu, kdy je možné hlouběji se ponořit do duchovní práce. Většina východních tradic upřednostňuje meditace za úsvitu, kdy noční tma přechází v šero, které vzápětí střídají první sluneční paprsky. Okamžik těsně před rozedněním je dalším důležitým bodem na kruhu dne, který vnímaví lidé rozeznávají díky svému spojení s přírodou.
Chvíle těsně před setměním nebo před rozedněním připomínají klid před bouří. Duchové zvířat a vegeetace cítí, že něco přijde, ale jakoby nevěděli, co. Neviditelní vlci loví a dělají si zásoby, u psů se probouzí prastaré instinkty. Touto dobou by měli být pod dohledem.

Ranní hodina vlka je okamžikem zrození dne. Na rituálním kruhu nacházíme toto místo na SV. Je to bod smrti a nového zrození. Na kole roku odpovídá keltskému svátku IMBOLC (1. února). Čas vlka začíná podle indiánského kmene Čerokíjů koncem ledna a končí začátkem února. Tma a zima seště přetrvávají, ale tma se už pomalu začíná měnit ve světlo. Imbolc považovali dávní druidové za první jarní svátek. Jaro je ve vzduchu, i když se ještě neprojevilo oteplením. Duchovní lidé, stromy a zvířata jeho příchod vítají. Přírodní tvorové vnímají blížící se změny díky vrozené intuici. Zachovali si prastaré vlčí instinkty vyplývající z těsného sepjetí s volnou přírodou, které bývá u civilizovaných lidí silně narušeno, nebo zmizelo úplně.



 
KRUH SESTER
 
Jeden kruh sester v důvěře a míru.
Každá z nás do něj vnáší svou sílu.
V objetí kamenů a Bohyně Země,
prostorem vznáší se voňavý dým.
Ozářeny Ohněm, pradávné symboly
umím líp přečíst, když poodstoupím.
Z dálky se dívám na ženská těla
na mnohé podoby jediné Bohyně.
Jak tančí a zpívají, chrastí a bubnují
když já jen v úžasu dívám se nehybně.
Náhle si vzpomenu, že i já stejně tak
na těle nesu si pradávné symboly.
Kroky mne vedou zpět, k mým sestrám do kruhu
kde čas se zastaví a kde nic nebolí.
Tančíme, zpíváme, v jednotě splýváme.
V naprosté důvěře, v naprostém míru.
Oděny oblohou, postupně blednoucí,
když pozdní letní noc ztrácí svou sílu,
U vodní dýmky pak potichu sedíme,
V očích si navzájem Bohyni vidíme.

Autorkou je DAURA




 
STROM

Strom je úzce spojován s tímto obdobím a stejně tak s duchovní prací druida. Nosíme si domů vánoční stromky, aby nám připomněly přírodu a dávnou tradici.

Skupinka druidů sedí v kruhu a představuje si strom. Jeden svým vnitřním zrakem vidí borovici na krále během kruté zimy, jiný má před očima kvetoucí jabloň na své zahrádce v létě při západu slunce, další vnímá vůni kvetoucího šeříku zjara u cesty, když vítr setřásá rosu z jeho květů. Úkol dostali všichni stejný, ale každý se ho zmocnil po svém, každý má svou vlastní vizi.

Ve skutečnosti druidové zřídka pracují jen s jedním stromem. Vizualizují si posvátný háj, kde rostou různé druhy stromů, keřů a rostlin, žijí nejrůznější živočichové, ptáci a zvěř. Druid mívá dva posvátné hájky. Jeden ve volné přírodě, druhý ve vlastní představivosti. Oba hájky se vzájemně doplňují a ovlivňují. Vize radí druidovi, kde vysadit nový strom nebo celý háj a příroda ho k těmto představám inspiruje. Pokud mu počasí nedovolí praktikovat v břírodě, vnitřní hájek má vždy s sebou. Díky tomu může být v přírodě, i když tam ve skutečnosti není, a svůj rituál provádět prakticky kdekoli.





 
RITUÁL

U rittuálu není ani tak důležité, co říkáme, ale jak to říkáme, a jakou odezvu v nás určitý verš nebo formulka vyvolává. Rituál nás vede chodbami času do jiných světů. Hledat kouzelné "abraka-dabra" je stejné, jako honit fatu morgánu po poušti. Ale existují lidé, kteří bezpečně křižují poušť mnohokrát za život.

Rituály dnešních druidů vychází ze staré tradice. Vedou nás po stejných stezkách jako kdysi naše dávné bratry. Rituál je nadčasový, ale každý druid ho vnímá jinak. Jde svým vlastním směrem, aniž by bloudil. Nomáda vede po poušti Slunce, Měsíc a hvězdy, druida provází rituálem neviditelná síla univerza.




 
SAMHUINN - SVÁTEK DEŠTIVÉHO DNE


Na tiché bříze
modří holubi sedí
listí je žluté...



SAMHUINN je jedním ze dvou nejdůležitějších keltských svátků na Kole roku. Představuje vstup do zimního období, podobně jako Beltane je bránou do léta. Oba svátky vyvolávají v druidech mnoho asociací spojených s oslavami otáčení Kola roku a s životem přírody.

Pro někoho je svátek nacházející se na začátku listopadu pouze sychravým obdobím, ale pro druida je obdobím magických zkušeností. Je bránou do jiných světů, které jsou jakoby na dosah ruky. Reálný svět mizí v mlze a dešti, vnitřní svět nám otvírá svou náruč.

Příznivci východních nauk by řekli, že zima je dobou vlády JINU. Příroda usíná a my se vracíme domů, a to nejen ve fyzickém smyslu slova. V meditacích se obracíme ke své podstatě. Rozjímáme nad otázkami života a smrti, koloběhu života a nad tím, kam se ubírá dnešní svět. V představivosti cestujeme do jiných světů, ať již dávno minulých, paralelních, nebo do budoucnosti, kam můžeme nahlédnout prostřednictvím věšteckého umění.

Uzavíráme končící keltský rok a bilancujeme. Samhuinn je bránou, která se za námi zavírá, aby se nová brána před námi otevřela. Kam nás zavede? Nejprve musíme překonat období, kdy vládne bohyně smrti Cailleach. Její království je kruhé, ale očistné, a očista bývá často bolestná. Cailleach nás žádá, abychom se zbavili starého harampádí a zlozvyků, které nám brání v rozletu, a uvolnili tak místo pro nové věci a poznatky. Někdy se bohužel stane, že nám nebo někomu z blízkých odnese opotřebované vyzické tělo.Ostatní lidé si ale mohou užívat svátků zimy. Tráví víc času doma s rodinou a za dlouhých večerů se věnují věcem, na které v létě nebyl čas.

Zvláště o Samhuinnu si uvědomujeme, že každé roční období má svůj smysl a druid v něm nachází specifické kouzlo.



 
Pozoruji den
jak váhavě přichází
po stezce slunce
MAGIE ZVUKU

Zatímco v létě jsme aktívně pracovali s přírodou jako ovatové, podzimní nálada nás vrací do rozpoložení barda. Bardové znají magické působení slova, ať již jde o  tajemné příběhy vyprávěné u táboráku, písně potulných zpěváků, nebo o verše, které složili básníci, kteří umí vyjádřit slovy nevyjádřitelné. Také mně se nesmazatelně zapsaly do paměti strašidelné příběhy, které nám, dětem, vyprávěla babička, když vypnuli elektřinu. Pro někoho je zvuk především hudba, pro jiného to může být štěkot jeho psa, nro dalšího vrčení motorky. Zvuk může mít mnoho forem. Působí na nás prakticky všude a pořád.

Buddhisty svolává zvon nebo gong k práci fyzické i duchovní. Tento zvuk tako ukončuje nebo přerušuje meditaci. Pomáhá nám, podobně jako soustředění na dech, vstoupit do jiných stavů vědomí a potom se z nich úspěšně vracet do současné reality. Alan Edgar Poe vnímal čtyři různé zvuky zvonu a přiřadil k nim odpovídající vlastnosti. Odhalil, že drobné stříbrné zvonečky, připevněné na saních, přináší radost. Svatební zvony jsou přáním štěstí, zatímco vřeštivý zvuk mosazného zvonu vzbuzuje strach a hrůzu. Poslední, kovový zvuk zvonu, vnímal jako zvuk smrti.

Básník Rumi, který žil ve 13. století, složil více než 25 tisíc básnických vizí o dvaadvaceti slabikách, jejichž rytmus odpovídá zvuku tibetských činelů
ting-ša. Jeho práce pravděpodobně inspirovala vznik japonského poetického stylu haiku, jehož rytmus je založen an sedmnácti slabikách v rozložení 5-7-5.

Mnoho duchovních skupin, včetně druidů, zná duchovní přednes, tzv.
čántink. Tato rytmická recitace nám přináší nejen pocit jednoty mezi sebou, ale účastníkům umožňuje vnímat také propojení s vyšší silou. Používá se k recitaci manter, modliteb a rituálních formulí. Kaskádové provedení, které praktikujeme jako druidové s posvátným slovem awen rozděleným do tří slabik, známe například z lidové písně Trenčanské hodiny. Theravádoví buddhisté si oblíbili čántink před meditací. Prozpěvují dlouhé texty v pálijštině, aby se zklidnili a přivedli mysl do správného rozpoložení. Snad nejdelší z nich jsou smuteční recitace, které se praktikují v klášterech, když některý z mnichů zemře. V rámci každodenního programu se provádí speciální čántink po dobu několika týdnů.

Řada lidí používá k navození meditativního stavu vědomí klidnou tichou hudbu nebo šamanské bubnování. Hra na hudební nástroj bývá často součástí nejrůznějších duchovních praktik a obřadů. Pomáhá nám vstoupit do jiných světů, těmi nás provází, a potom nás vrací zpět, abychom opět stanuli nohama pevně na zemi.




 
ŠALVĚJ - BYLINA MNOHA TVÁŘÍ
 
Šalvěj je úžasná bylina mnoha tváří. Je to taková moje meta do budoucna, prozkoumat její jednotlivé druhy. Zatím jsem pracovala se šalvějí lékařskou a šalvějí bílou, která se používá i jako vykuřovadlo a má silné očistní účinky. Ve spagyrické formě napomáhá zjednotit spirituální a materiální cestu. Taky je tady divotvorná šalvěj, tedy Salvia Divinorum, která je uznávanou šamanskou bylinou s psychoaktivním účinkem (to jsem zatím nezkoušela, šamanské byliny jsou z mého pohledu až pro vyšší úroveň práce).
Autorkou poznámky je DAURA



 
O LETNÍM SLUNOVRATU
TANČÍ JEZEVEC

 
Jezevec je především velký stavitel a workoholik. Síla a nadšení jezevce mi dodává energii. Nejspíš právě proto za mnou můj zvířecí přítel přišel, abych ho zkontaktoval vnitřní cestou.
Ztotožňuji se s jeho duchem a ve své představě se stávám mladým jezevcem. Nejprve procházím všechny svoje chodby. Ve vlhké zemi, které v létě voní a příjemně chladí, zatímco v zimě zase hřeje, jsem ve svém živlu. Pěkně vymetené chodbičky jsou mojí vizitkou. Nikoho cizího do nich nepustím. Mám silné tělo a svůj prostor si ubráním.
Před den odpočívám ve svém zemním království. Ven vycházím až večer. Kontroluji prostor kolem nory, čistím ho a vyháním nezvané návštěvníky. Potom si seženu potravu a pokračuji ve hloubení a vylepšování svého podzemního bludiště.
Mám pevnou vůli a jsem vytrvalý. Veškeré každodenní úkoly, které by pro jiného byly nudné a obtížné, zvládám s lehkostí baletního mistra. Někdy se v nich dokonce vyžívám. Pokud bych nemohl pracovat, určitě bych nebyl šťastný. Nebyl bych to já. Cítil bych, jak mi ochabuje celé tělo. Lenošit bych prostě nevydržel
.



 
Zpráva pro staronové členy druidské skupiny
LIDÉ OGHAMU


Vážení přátelé,

naše druidská skupina nese název LIDÉ OGHAMU. Je to skupiny bývalých studentů české verze OBOD. V průhěhu doby jste byli z naší skupiny vyřazeni pro pasivitu. Vzhledem k tomu, že se již nezaměřujeme na studium, ale na činnost samotnou, nabízím některým lidem návrat.

Členové skupiny LIDÉ OGHAMU se mohou, ale nemusí, účastnit našich soutěží (vizí). Mohou, ale nemusí jezdit na setkání k Talcernovi, případně k dalším našim členům, kteří setkání plánují. Pokud se přihlásíš na můj mail - viz výše, budeš dostávat instrukce k soutěžím (rozesílá Drutos) a pozvánky na setkání. Pokud nemáš zájem, můžeš i tak sledovat ZPRAVODAJ DRUIDŮ na těchto webových stránkách, případně aktualizované stránky: www.druidoveavronelle.wz.cz.

Zdraví Airmid



 
KŮŇ PŘINÁŠÍ ŠTĚSTÍ A VOLNOST

Kůň je posvátné zvíře dávných Keltů. Vábí nás na cesty koňmo nebo v kočáře, a tyto cesty probíhají v letní polovině roku. Lidem kůň od pradávna nabízel možnost cestovat na dlouhé vzdálenosti a dodával jim tím pocit svobody. Podobný podit zažívali druidové při své rituální praxi, když cestovali do Jiných světů. Kůň se stal symbolem volání dálek, dobrodružství a nového pozvnávání. Obvíral bránu do léta, kterou v nejbližší době otevřeme také my.

Koňská bohyně byla vždy spojována se zemí a se životem. Provázela člověka ve všech jeho životních etapách od narození až do smrti. Ale ani transformace po smrti a cesta duše zesnulého člověka do Letních zemí, kde dochází k její obnově a k přípravě na nové zrození, jí není cizí.

Kůň je ale všestranně užitečné zvíře také v reálném světě. Používal se v bitvách, stejně jako v zemědělství, a v Gálii (nebo také u nás) sloužil dokonce jako potrava. Není proto divu, že Koňskou bohyni uctívaly ve své době mnohé národy. Takže nejen Keltové mají celou řadu bájí a příběhů o Koňské bohyni, která se objevovala střídavě jako klisna a jako krásná žena. Součástí těchto příběhů byly často také její děti.




 
JESTŘÁB KROUŽÍ V LETNÍM VZDUCHU


Vrhá se z výšky
pro poslední kamínek,
aby ho snad doplnil
do mozaiky vzpomínek...



Jak víme, dávní Keltové znali dvě roční období - léto a zimu. Sokolovití dravci jsou spojováni se svátkem BELTANE (1. května), který je bránou do letní poloviny roku. Učí nás o spojení s našimi předky a s minulostí, která utváří přítomnost. Ta už teď, ve svém zárodku, ovlivňuje budoucnost. Jestřáb nás učí o propojení času, který postupně vytváří celkový obraz našeho života. Jeho zpráva říká: "Díky skvělému zraku můžeš najít poslední kamínek do skládačky, abys svůj život uviděl jako celistvý obraz. Ujasníš si, kým vlastně jsi, odkud přicházíš a kam směřuješ.To ti pomůže dělat správná rozhodnutí."


Sokolovití dravci byli často ve vlastnictví šlechty. Díky elegantnímu vzhledu jim byla připisována šlechetnost. Dnes jsou spojováni spíš s očistou, a to doslova. Čistí naše lesy a města od holubů a hlodavců. Jestřáb vítá příchod slunce za ranního úsvitu. Je dobrým znamením pro toho, kdo ho na ranní vycházce spatří. Přináší celistvost, léčení a duchovní osvícení. Jestřáb je silným archetypem v druidském učení. Podle starých bájí patří k nejstarším zvířatům na Zemi a jako totemové zvíře bývá často zmiňován v rituálních formulkách dnešních druidů.
KUKUČKA

Prišla ako sen, za mesačnej noci.
Viedla brezu, ktorú mala v moci.
Keď deň s nocou sa v jedno spojí.
Panna, bohyňa života tu stojí.
Kukučka, tá ju na krídlach prináša.
Vesna, úrodu do záhrad prináša.

autorkou je SAMAIN



 
OGHAM
Cesta vroubená příběhy stromů

 
UŽ VYŠLA !!!

OGHAM je dávný dorozumívací systém. Podobně jako písmo starých Mayů, starých Egypťanů nebo severské runy, musí být zkoumán v kontextu s místem a s životem společnosti, kde vznikl. Ogham vytvořili dávní druidové, kněžský řád keltské společnosti. Ta žila v těsném sepjetí s přírodou, a na ní je také založen celý tento sofistikovaný systém.
Tajemnou abecedu vám přibližujeme krok za krokem, nebo, chcete-li, strom za stromem. Dávný systém se vynořuje z mlhy zapomnění jako cesta, po které putuje mladá druidka. Dávná tajemství vyplouvají na povrch v magických vizích a příbězích vyprávěných duchem lesa a duchem jednotlivých stromů, které vroubí cestu naší krajinou, po které kdysi Keltové mířili na západ.



 
KOS
 
Jakmile se rozloučíme s posvátným havranem, naši pozornost upoutá KOS. Podle keltské tradice je jedním z pěti nejstarších zvířat dávných druidů. Dokonce se mu říkalo ČERNÝ DRUID. Další čtyři totemová zvířata druidů jsou: jelen, sova, orel a losos. Jak vidíme, Kletové nerozlišovali mezhi zvířetem, ptákem a rybou. Každého z nich považovali za člena zvířecí říše.

Podle keltských příběhů je kos ptákem soumraku, a staré báje ho spojují s jinými světy, kam se odebírá v temné polovině roku, kdy na krajinu padá tma. Jsou to však především dávné představy, které mu tyto tajné výlety přisuzují. My můžeme jeho krásný zpěv slyšet naopak za úsvitu, kdy noc bledne. Z vlastního pozorování vím, jak čilý bývá po celý den, když sbírá v lese či v sadě potravu, nebo zpívá na samotném vršku nejvyššího smrku.

Kos je jedním z prvních ptáků, kteří nás vítají nejen na prahu nového dne, ale také na jaře, které se blíží, jinými slovy také na prahu nového zemědělského roku. Každé ráno stojí v pomyslné bráně a loučí se s hvězdou, která má stejnou barvu, jako jeho zobák. Ale potom už spěchá do práce, aby svým zpěvem probouzel spící rostliny, živočichy, a snad také lidi, kteří dosud nesledují jeho druidskou stopu. Naslouchejme jeho melodiím. Mážná nás zavedou do jiných světů, se kterými má kos podle dávných bájí svoje spojení.




 
SKŘIVAN A STŘÍZLÍK
 

Říkáme, že na Hromice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout. Malý hnědý ptáček vyletí nad zorané pole, zastaví se ve vzduchu a zazpívá. Nám druidům připomíná podobně zbarveného STŘÍZLÍKA, hrdinu staré keltské báje. Střízlík se schoval pod křídlo orla, a když orel vylétl vysoko do vzduchu, střízlík vylezl z pod křídla a vylétl kousek nad něj, zastavil se ve vzduchu a zazpíval. Stal se králem všech ptáků, protože vylétl ze všech nejvýš.


Střízlík je malý a nenápadný. Podobá se vrabci, jen ocestní pera má kratší a vztyčená vzhůru. Britové říkají, že každý vesluje tím, co má. A střízlík je pěkně vychytralý, když přelstil i orla. Fakt je, že tomuto drobnému ptáčkovi sebevědomí nechybí. Spíš bychom řekli, že se rád vychloubá. Nese nám zprávu, že každý má šanci uspět, pokud se pustí do toho, v čem je dobrý a k čemu má talent.

Střízlíka nemusí mít každý rád. Někomu připadá drzý a pyšný. Ale na druhou stranu dokáže si poradit v každé situaci a z nevýhody udělat svou přednost. Jeho povaha a schopnosti jsou téměř magické a mohou být námětem ke kontemplaci za dlouhých zimních večerů. Otázkou je, proč ho druidové tak obdivují?

Střízlík má spojení s nadpozemskou energií. Přestože je chytrý, nikdo neposlouchá tak malého, slabého a ošklivého tvora. Pokud chce své schopnosti uplatnit, musí na sebe nejprve upozornit. Zvedne ocasní pera, chvástá se a provokuje. Snaží se všem ukkázat, že ho podceňoují neprávem. Jenže lidé ho potom nemají rádi. V minulosti na střízlíka pořádali hony, lovili ho, zabíjeli a snažili se ho vyhubit. Proto je dnes tak vzácný.





 
TŘI NOVÉ ZAČÁTKY
 
Lidé, kteří žijí podle učení druidů ze strého keltského světa, si mohou vybrat prakticky ze tří začátků. Prvním z jich je začátek keltského roku 1. listopadu. Tehdy začíná zimní,  tedy temná polovina roku, která předchází světlé letní polovině. Nejstarší keltský pohled kopíruje život ve volné přírodě, který začíná početím a těhotenstvím, které se odehrává v klidu a v temnotě. Nový keltský rok začíná svátkem Samhuinn, který je mezidobím, tzv. časem-nečasem, kdy jedno období skončilo a druhé ještě nezačalo. Je to mrtvý bod na otáčejícím se kole roku. Vyznačuje se řadou pověr o průniku světů, především světů lidí živých a mrtvých. Tento svátek dnes označujeme jako Dušičky.

Další nový začátek můžeme slavit o zimním slunovratu. Končí astronomický roka a začíná nový. Slunce dospělo k obratníku Kozoroha, otáčí se, a začíná svou pouť zpátky k obratníku Raka. K němu doputuje o letním slunovratu. Zimní slunovrat je opět mrtvým bodem, kdy se Slunce z našeho pohledu zastaví, aby se mohlo vydat na zpáteční cestu. Přichází nejtemnější den roku, kdy nás čeká nejdelší noc. Prvním ranním paprskem ale začíná světla přibývat, začíná nový cyklus. Zrození Nového Slunce naši pohanští předkové uctívali jako posvátný okamžik na Kole roku, jako nový začátek. Křesťané ho spojují s narozením Ježíše Krista a s Vánocemi.

Za  třetí začátek můžeme považovat místo zrození, které se na rituálním kruhu druidů nachází ještě o kousek dál, na severovýchodě. Tento začátek je totožný s keltským svátkem Imbolc, který druidové slaví 1. února.. Křesťané ho nazývají Hromice. Představuje začátek zemědělského roku, kdy se rodí jehňata a tím také nový život. Slavíme svátek bohyně Brigity, bohyně vody a ohně, nového zrození, básníků a kovářů. Život našich předků úzce souvisel se zemědělským kalendářem.

Jakmile se keltské kmeny usadily, lidé se začali věnovat převážně řemeslu a zemědělství. Právě zemědělství často řídilo jejich život. Začátku zemědělského roku proto přikládali velkou důležitost, přestože ho slavili spíš jen v rodinném, nebo sousedském kruhu. Nachází se totiž v nejchladnějším období, kdy se zima láme, aby uvolnila místo jaru. A Imbolc považovali Keltové za první jarní svátek, který brzy oslavíme také my, i když u nás se zima láme možná o pár dní později než v keltských zemích, odkud naše druidské učení pochází.


 
POSELSTVÍ VÁNOČNÍ BOROVICE
 
Borovice má své místo na keltském kruhu stromů o jarní rovnodennosti, ale můžeme ji také vnímat jako vánoční strom. Je úzce propojena se všemi čtyřmi základními silami univerza. Roste prakticky všude, ale nejvíc vynikne ve skalách, zejména ve tvrdých podmínkách, kte se jiným stromům nedaří. Semínko uvízne ve štěrbině, a to stačí, aby vyrostl nezdolný strom, jehož kořeny si razí cestu puklinami v nejtvrdším terénu. Toto je spojení borovice se ZEMÍ a se ZIMOU.

Borovice rostoucí ve skalách má výhled dravce kroužícího nad krajem. Někdy jako dravec rozprostře své větve nad propastí, aby poskytla nepřístupný úkryt svým zvířecím přátelům. V jejích větvích si staví hnízda orli. Toto je spojení borovice se VZDUCHEM a s JAREM. Borovice má pryskyřicí protkané kompaktní tělo. V létě miluje plné slunce a její kůra obsahuje červený odstín. Miluje žár léta a snese vysoké teploty. Toto je spojení borovice s OHNĚM a s LÉTEM.

Na podzim přichází deště. Díky mrakům je borovice téměr pořád v mlze a z jejího jehličí stékají kapičky vody. Po horkém létě pije chladnou vodu plnými doušky a je šťastná. Toto je spojení borovice s VODOU a s PODZIMEM. O zimním slunovratu si ji přineseme domů, aby nám vdechla povědomí o propojení všech základních sil a energii v jeden celek. Borovice je spojovacím článkem mezi zimním slunovratem a vánocemi, mezi pohany a křesťany, mezi minulostí, přítomností a budoucností.

Ozdobíme ji a oslavujeme teplo domácího krbu, přátelství se sousedy a mír mezi znepřátelenými stranami. Vědomí borovice na nás působí v době, kdy se rodí nové Slunce a začíná nový astronomický rok. Přináší nám poselství o sjednocení základních sil univerza a o propojení času. Její poselství říká, že také my můžeme spojit své síly a začít pracovat na straně dobra.




 
SKUPINY STROMŮ

Ovatové a druidové studující OGHAM nepracují jen s jednotlivými stromy, právě naopak. Praktikujeme spíše se skupinou stromů, kterou tvoří přinejmenším dva druhy, které k sobě podle keltské tradice patří. Ideální je, pokud mají vztah také k danému období, které právě rituálně oslavujeme. Energie jednotlivých stromů se může doplňovat, jindy se sčítá nebo dokonce násobí. Podobně jako u kamenných staveb, stromy můžeme vysazovat ve skupinách do svých posvátných hájů podle předem promyšlených schémat nebo podle momentální inspirace.



CESMÍNA A BŘEČŤAN

Dvojicí oghamových stromů, které spojujeme se zimním slunovratem je BŘEČŤAN a CESMÍNA. CESMÍNU s ostrými hroty listů považujeme za představitele mužského prvku, Kelta válečníka, zatímco stále zelený břečťan, který láskyplně ovíjí svůj mateřský strom, je pro dnešní druidy symbolem ženskosti.

Břečťan a cesmína se navzájem doplňují a vytváří dvojici, která se stala symbolem období, které se kvapem blíží. Mlhy Samhuinu odvál ledový vítr a naši pozornost upoutávají jehličnany a další stále zelené keře, mezi kterými má cesmína výsostné postavení díky šarlatovým plodům, které oživují dobu, kdy všechno upadá do šedé, černé nebo bílé.

Cesmínu vysazovali dávní Keltové v blízkosti svých obydlí, protože věřili, že její plody zahání depresi. Byli přesvědčeni, že v tomto nízkém, ale hustém a neprostupném keři žijí přírodní duchové s ochrannými schopnostmi. Cesmína pod vlivem Marsu a s energií ohně nachází svůj klid a harmonii teprve v době zimního slunovratu. Tento oghamový strom považovali druidové za krále zimy, podobně jako dub za krále letní poloviny roku.

BŘEČŤAN má dekorativní listy a kvete jemnými drobnými květy právě v tomto období. Jeho liány jsou pružné, ale pevné. Chrání hostitelský strom před nepřízní počasí v době tuhé zimy, stejně jako v létě před horkem. Dnes se břečťan používá k přípravě mastí proti svalové únavě a v kosmetice. Předkové věřili, že je chrání před kocovinou. Proto břečťan často obrůstal vinárny, nebo byl na jejich zdech alespo\ń vyobrazen.

Břečťan roste ve spirálách, a tím představuje cestu duše. Spleť jeho lián nám připomíná labyrint, kde se můžeme snadno ztratit, ale pokud břečťanu důvěřujeme, povede nás správným směrem vzhůru a ke světlu. Jeho zpráva nám doporučuje nelpět na hmotných věcech a vydat se na cestu za cílem své duše. Naznačuje, že často je člověk sám sobě tou největší překážkou. Cesta břečťanu vede ke svobodě.




 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one