OGHAMOVA SKUPINA 3 - 4

07.JPG
08.JPG
09.JPG
29 upravený.JPG
bílá zima 004.JPG
bílá zima 005.JPG
bílá zima 006.JPG
AICME VINNÉ RÉVY


Závora bránící nám ve vstupu do lesní divočiny se pomalu otvírá a my vstupujeme do zeleného království popínavých rostlin, které často spirálovitě obtáčejí stromy rostoucí na okraji lesa nebo lesních pasek.

Jako první nás vítá tzv. psí víno - divoká odrůda VINNÉ RÉVY a OSTRUŽINA. Obě znamenajípísmeno M (Muinn) a píší se šikmým řezem přetínajícím svislou osu. Vinná réva, stejně jako ostružina, je OBJEVITEL a LÉČITEL. Již v dávných dobách rostla na území kolem Středozemního moře, kudy putovaly keltské kmeny, které se tam s vínem mohly setkat a vinnou révu zařadit do svého dorozumívacího systému.

Šikmý řez nám může připomínat spirálovité obtáčení kmene stromu. V případě révy je to jedno otočení, zatímco u BŘEČŤANU (Gort) vytváří otočky dvě a píše se dvěma šikmými čarami (řezy) přes svislou osu. Znamená písmeno G. Je to OCHRÁNCE. Vysvětlení může být několik a záleží jen na nás, ke kterému se přikloníme.

Stromem na místě BOJOVNÍKA je JANOVEC (NGetal). Znamená dvojhlásku NG. Zaplavuje volná prostranství a lesní paseky. Píše se třemi šikmými řezy přes svislou osu. Jiné zdroje na této pozici uvádějí RÁKOS, který si jde ostře za svým cílem s vitalitou krále. Ale také zde můžeme najít královnu stinných míst - KAPRADINU, která v minulosti bjobala o svůj prostor výrazněji než dnes, v době globálního oteplování.

TRNKA (Straif) tvoří někdy na kraji lesa neproniknutelné houští. Podle našich předků hovoří o nevyhnutelnosti osudu. Nezbývá nám, než toto místo obejít. Přesto má v sobě BÁSNÍKA, hlavně zjara, když jako jeden z prvních keřů rozkvete drobnými křehkými kvítky nebo na podzim, když se osype tmavými plody. Přestože jsou trpké, mají skvělou chuť. Trnka představuje skupinu souhlásek STR a vystihuje ji znak se čtyřmi šikmými řezy přes svislou osu.

Posledním stromem této aicme je ČERNÝ BEZ (Ruis). Znamená písmeno R a je to PRŮVODCE. Píše se pěti šikmými řezy přes svislou osu. Tento tajemný keř, který mnozí léčitelé považují za všelék a v němž údajně žije královna víl, nás může zanést do světa kouzel. Pokud pod ním usneme, přičaruje nám prý věštecké sny.




 
VINNÁ RÉVA
 
Vinná réva dozrává touto dobou. V souladu s kolem roku ji sklízíme a pochutnáváme si na jejích sladkých plodech. Je to rostlina, která v sobě skrývá sílu ohně pod vlivem Slunce v době zralého léta, kterému říkáme indiánské, nebo babí. Vinná réva souzní se sklízením bohatých darů Matky Země a oslav plodů naší dosavadní práce. Z révy vinaři vyrábí víno, aby uchovali její sílu a energii na zimní období, které už stojí za dveřmi. Zemědělský rok je završen úrodou, lidský život je završen stářím, kdy sklízíme plody své celoživotní cesty.

VINNÁ RÉVA se nachází na první pozici ve třetí oghamově aicme, na pozici léčitele. Její název je Muinn, značí písmeno "M" a znakem je dlouhý šikmý řez přetínající svislou osu zdola nahoru a zleva doprava. Připomíná nám člověka, který se snaží prodrat do lesa přes hustý závoj z lián, ale ty ho ještě nechtějí pustit dál. Les brání svá tajemství. V tomto případě mám před očima ale spíš tzv. "psí víno", nešlechtěnou odrůdu, která roste ve volné přírodě. Staří Irové spojovali tento znak s nejvyšší úsilím, ale nejspíš často marným.
Nápoj z vinné révy se do Británie dovážel na lodích ze Středozemí. Možná to byl jeden z důvodů, proč kosmologie uvádí jako planetu této rostliny Slunce a jako její živel oheň. Jsem druidka, takže pokud slyším Slunce a oheň, vybaví se mi spíš medovina, ale co naplat...
Pozici léčitele v našem systému potvrzuje zjištění, že víno v rozumném množství prospívá srdci a krevnímu oběhu. Hrozny obsahují jednoduchý cukr, který při horečce rychle nahrazuje ztráty energie, zatímco zrníčka hroznů a listy této rostliny mají stahující účinky. Hrozny se doporučují proti kašli, nespavosti a anémii.

Z duchovního hlediska se vinné révě přičítají síly intuice, otevřenosti a dar vyučování. Čaj z listí údajně potlačuje přehnanou snahu o prosazení lidské vůle.
Na stejné pozici v oghamově systému najdeme také OSTRUŽINU.



OSTRUŽINA

Tato liána patří překvapivě do rodu růží. Čaj z ostružin pili naši předkové při léčení dny a zánětů. Výluh z listí byl pro ně kloktadlem proti bolení v krku. Ostružina je opředena celou řadou příběhů a bájí. Lidové tradice říkají, že po Sv. Michalovi (11. října) se v ostružinovém keři usadí ďábel a plive na plody jedovaté sliny. Ty by se po tomto datu už neměly sbírat. Po pravdě - v našich podmínkách už jsou stejně zmrzlé nebo shnilé.

Dále se povídá, že ostružinový keř patří skřítkům a nadpřirozeným bytostem. Meditace pod tímto keřem pomáhá lidem navazovat duchovní kontakty. Nevím, co bych k tomu dodala, snad je to, že vyzkoušet to musí každý sám.




 
BŘEČŤAN

Tato liána patří k nositelům dávných mysterií. Plazí se tiše po zdech a plotech, obtáčí strom ve spirále. Na chvíli zmizí, aby se znovu objevila. Kvete v zimě, jakoby měla zájem o opačnou, či odvrácenou stranu věcí. Ke svému životu potřebuje pomoc hostitelského stromu, ale na oplátku ho chrání před nepřízní počasí. Břečťan roste zavlažován vodou podzimu a pod listy ukrývá tajemství své osudové planety Saturn.

Břečťan se stromem nesmrtelnosti. Jako stále zelená liána nás svou krásou upoutává po celou zimu. Pro dávné Kelty byl posvátným oghamovým stromem. Symbilizuje věčnou pouť duše, která nikdy nekončí. Může symbolizovat posvátné putování, které možná někomu připadá stejně nekonečné. Pilgramage je jedním z dosud opomíjených aspektů druidského praktikování. Zde se otvírá prostor pro ty, kteří mají zájem oživit dávnou tradici.




 
KAPRADINA
 
Na třetí pozici ve třetí oghamově skupině máme několik rostlin. Jednou z nich, většinou opomíjenou, je kapradina. Tato tajuplná noční rostlina vábí k meditativní vizualizaci, která zbystřuje vnitřní smysly. Usedám na pařez a vidím posvátný háj v hlubokém lese. Jeho středem tentokrát není oheň na mýtině, ale malé jezírko vroubené kapradinami. Je hluboká noc. Na nebi zháří úplněk a v jezírku se koupe jeho odraz, který má tolik stříbra, že obarvuje také okolní jehličnany.

Najednou z houští pod stromy na protější straně jezírka potichu vychází laň s kolouškem. Všude je klid, jen kapradiny pějí svou magickou píseň. Tu se zvěř mění v lesní víly, které jsou zhmotněním jejich ducha. Při zpěvu kapradin tančí. Sedím bez dechu. Ani lísteček se nehne. Čas se zastavil.

Potom obloha začíná blednout. Laň s kolouškem pomelu odchází. Na stromě houká sýček a já se loučím s kapradinami a jejich kouzelnou mocí. Děkuji jim za krásnou melodii a vracím se do reálného světa. Cítím vnitřní klid harmonizující s okolním lesem, ale nápěv kapradin už bohužel ztichl. Zůstal v jiném světě.




 
TRNKA

Tento keř se nachází na čtvrté pozici ve třetí aicme. Trnkou cvházíme do druhé poloviny oghamovy abecedy. Trnka nám přináší chutné plody v babím létě, kdy si užíváme posledních pěkných dnů před příchodem mlhavého Samhuinnu.

Trnka je vizionář a osudový keř. V krajině tvoří neproniknutelné přírodní ploty a v přeneseném smyslu nám poučuje o neodvratnosti osudu. Pokud nemůžeme dál, musíme se zastavit a hledat novou cestu, nebo křoví oejít oklikou. Nutí nás k tomu oheň, se kterým je trnka spojována, když nám jeí trny trhají kůži nebo oděv. Ale také může být připomínkou ohnivě zbarvené večerní oblohy v době, kdy trnky dozrávají.

Vychutnejme si trpkou chuť tohoto zdravého ovoce z volné přírody, vychutnejme si poslední stuneční dny před příchodem bohyně Cailleach!




 
ČERNÝ BEZ

Léčivý keř na pozici průvodce má v průběhu roku dvě významná období: začátek června, kdy se objevují jeho bohaté, vońavé a léčivé květy a na podzim, kdy dozrávají jeho plody, které naši předkové přidávali do marmelád a povidlí všeho druhu, o alkoholických nápojích ani nemluvě.

Černý bez bývá spojován s královnou víl, která podle víry dávných Keltů v tomto keři přebývá. Říká se, že dpokud někdo pod bezovým keřem usne, zjeví se mu tato královna ve snu a vede ho do jiných světů. Teď na podzim bych to ale nezkoušela. Nicméně je vidět, že role průvodce může být pojata také tímto způsobem.

 
borovice-m.JPG
bříza.JPG
aa-líska.JPG

AICME BOROVICE


BOROVICE (Ailin) nás vítá s otevřenou náručí. Pro lidi se špatnými úmysly však její znak - vodorovný řez kolmo na svislou osu - může znamenat zákaz vstupu. Je to upozornění, že učení druidů musíme používat vždy na straně dobra, hlavně většího dobra.

V dávných dobách byla tato aicme poslední v oghamově systému. Lidé a stromy už navázali harmonické soužití. O vstříctnosti lesa svědčí znaky, které se píší do široka se rozpínajícími čarami (větve) na obě strany od svislé osy (kmen stromu). Představují tolik očekávané samohlásky. Borovice je první z nich a představuje písmeno A. Místo ní tu může stát také SMRK, JEDLE nebo starobylý JILM. Všechny tyto stromy znamenají stejné písmeno a píší se stejným oghamovým znakem. Borovice je OBJEVITEL vyšších poloh a LÉČÍ svou vůní, hlavně v relaxačních koupelích s příměsí borových větviček. Borová pryskyřice je oblíbená v kadidlových směsích domácí výroby.

Písmeno O představuje HLODÁŠ (Ohn). Jeho znak se píše dvěma vodorovnými čarami přetínajícími svislou osu. Květy hlodáše mají barvu zlata a právě to možná dalo vznik pověrám, že tento OCHRÁNCE střeží náš majetek ale také nehmotné bohatství.

Písmeno U můžeme vyjádřit snítkou VŘESU nebo větvičkou JMELÍ (Ur). Je to BOJOVNÍK. Vřes se rozrůstá po rašeliništích a jmelí parazituje na stromech. Podle lékařských výzkumů by snad mohlo léčit rakovinu. Znak má tři vodorovné řezy přetínající svislou osu.

Samohlásku E představují TOPOLY (Eadadh), mezi které naši předkové řadili někdy také OSIKU. Topol je BÁSNÍK a VIZIONÁŘ. Jeho krása nejvíc vyniká pokud roste u vody. Znak má čtyři vodorovné čáry přes svislou osu.

TIS (Ido) uzavírá čtvrtou aicme a je naším PRŮVODCEM. Značí písmeno I. Strom nesmrtelnosti a prolínajících se světů bývá spojován s právě probíhajícím obdobím mezi babím létem a zimním slunovratem. Znak se píše pěti vodorovnými čarami přes svislou sou. Tis je stromem ovatů a je nejtajemnějším ze všech stromů oghamovy abecedy. 
TIS ČERVENÝ stojí na konci čtvrté oghamovy skupiny, tedy na samém konci původního oghamu. V učení druidů ho najdeme na konci první části studia. Svou sílu čerpá Tis přímo ze země a je vskutku houževnatý a dlouhověký. Vládne mu osudová planeta Saturn, která hovoří o výběru a omezení. Člověk si musí vybrat svou cestu a tím se současně vzdát všech ostatních. Týká se to nejen studia, ale také výběru životního partnera, zaměstnání apod. Nicméně ani ve vnitřním světě nemůže adept jít po několika cestách současně. Na cestě druidů Tis symbolizuje stupeň ovatů.
 
psí víno.JPG
bukový les.JPG
dřišťál.JPG
BOROVICE

Hned prvmí znak představuje stromy pod názvem Ailim, které značí písmeno A. Toto písmeno můžeme vyjádřit hned několika z nich rostoucími v různých podmínkách. Představuji si posla na koni projíždějícího prastarou krajinou. Pokud jede v horském terénu, utrhne větvičku borovice. Pokud se pohybuje ve střední poloze, nabízí se mu jedle nebo smrk. Ale ani v údolí nemá problém písmeno "A" získat. Postaral se o to mohutný jilm. V dnešní době se už bohužel nepostará, protože tento strom, který se dřív vyskytoval v mnoha variantách, dnes vymírá.

Borovice patří k mým oblíbeným stromům. Vůně jejího jehličí a pryskyřicve čistí vzduch a z obyčejného dne dělá svátek. Tento strom snad jako jediný má spojitost prakticky se všemi základními silami univerza. Se zemí je borovice spojena skálou, ve které pevně drží její kořeny, se vzduchem je to vysoká poloha a výhled z místa, kde často roste, s vodou je to déšť a mlha, které ji omývají a s ohněm ji spojuje vnitřní síla, nezdolnost a energie.




 
HLODÁŠ

Tento keř svými květy v barvě Slunce oslavuje letní polovinu roku, která se právě chýlí ke konci. Jeho veselá a pronikavě ohnivá barva byla od pradávna spojována se štěstím a s radostí léta.

 
Jako ochránce se hlodáš vysazoval poblíž lidských obydlí, stodol a polí. Spojujeme ho s ohněm možná proto, že dávní předkové pálili jeho větve, aby na jaře znovu povstal do krásy jako bájný Fénix. Popel potom rozhazovali po polích a zahradách. Nevím, jestli si uvědomovali, že půdu tím hnojí a zúrodńují. Nejspíš věřili tomu, že tímto způsobem předávají ohňové vlastnosti hlodáše do půdy, aby se dostaly do pěstovaných plodin. Vlastnosti dávných Keltů jako síla, odvaha a vůle k životu přecházely z této potravy přímo do těl a duší keltským mužů, žen a dětí.



 
VŘES
 
Na třetí pozici bojovníka a léčitele máme VŘES a JMELÍ. Pro současný bod na kole roku je charakteristický spíš vřes, který zabírá velká území v Británii, zejména ve Skostku. Léčivé účinky vřesu se objevují v medu, který patří k nejzdravějším přírodním produktům. Vřes nás léčí svou krásou v době, kdy na krajinu padá samhuinnová mlha a neznámé dálky klepou na dveře naší duše. I když touto dobou začínáme upřednostňovat teplo domácího krbu, vřes nás láká ven a inspiruje, abychom uvěřili příběhům o vílách a skřítcích.

Naši předkové používali větve pevného a kompaktního vřesu k vystužení svých domků  z bláta a proutí. V současné době alternativci milující přírodu a trvale udržitelný život mají rádi podobný přírodní materiál, protože zajišťuje soudržnosti hliněných omítek, kterými omítají svoje alternativní domky ze slámy. Vše probíhá v kruhu.



 
TOPOLY
 
Vizionářem, tj. stromem na čtvrté pozici, v této skupině je topol. Známe několik druhů tohoto stromu: např. topol bílý, černý a šedý. Většina oghamistů na tuto pozici zařazuje také osiku. Je možné, že dávní předkové považovali osiku za druh topolu, nebo tyto druhy od sebe příliš neodlišovali. Studium topolů je vhodné pro podzimní období. Dříve se topoly vysazovaly na hřbitovy, a to vyvolává v člověku myšlenky na odchod z naší roviny bytí, s průnikem jiných světů a jejich obyvatel do naší reality - jinými slovy: v této době ožívají témata keltského svátku Samhuinnu.

Topoly, tak jako většina ostatních oghamových stromů, se v minulosti využívaly k léčitelství a k výrobě praktických předmětů pro každodenní použití. Topol je vysoký strom. Když pozorujeme jeho korunu, máme pocit, jakoby propojoval zemi s nebem. Díky tomu v mnoha lidech probouzí fantazii, vize a nápady. Přímo vybízí ke "čtení z mraků", jako k jedné z mnoha druidských metod věštění, při kterých využíváme přírodní prostředky. Stačí se pouze dívat s otevřenou myslí, zklidnit své nitro a nechat se unášet, stejně jako obláčky na obloze... O svých vizích potom můžeme přemýšlet, zpracovat je formou básně, kresby nebo hudební skladby. To je doména barda, umělce vhledů a vizí.



 
TIS

Spojení tisu se Samhuinnem a s ovaty je zcela zjevné. Tisu jsou přičítány vlastnosti jako cestování časem, průnik mezi světy, magie neznámého a transformace. Tis nedorůstá velné výšky, ale budí dojem nesmrtelnosti, protože jeho paměť často sáhá dál, než paměť lidská. Jakmile uhnije jedna část jeho kmeme, nahradí ji jiná, nebo hned několik vzájemně propletených kmínků.

Vzhledem k pevnosti dřeva a magickým účinkům, které tisu druidové přičítali, používalo se tisové dřevo ke zhotovování hůlek pro rituální účely. Měkké, ale osučasně trvanlivé dřevo tisu bylo ideální pro tzv. "oghamová dřívka" určená k věštění. Byly to kousky dřeva, do kterých byly vyřezány oghamovy znaky. Oblíbenou dobou pro věštby byl blížící se zimní slunovrat. Meditace s výhledem na tis přinášela našim předkům hluboké vnitřní zážitky. Ale pozor! Veškeré části tisu jsou jedovaté a slabším jedincům se nedoporučuje zdržovat se v jeho blízkosti déle, než je nutné.

Dnes se s tisem setkáváme spíš v parcích a v zahradách než ve volné přírodě. Doba tisu začíná příletem havranů, kteří letos do Brna přílétli 4. listopadu. Havran, stejně jako tis, byl v minulosti považován za strážce brány do jiného světa. Měl však privilegium někdy za tuto bránu nahlédnout. Vede nás do zimní samoty, která může být krutá, ale také nám může otevřít dveře k hlubšímu poznání. Tis je typickým stromem pro toto období, stejně jako jeho opeřený přítel havran.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one