OGHAM - ČLÁNKY

04.JPG
05.JPG
06.JPG
PODZIM - ČAS VODY
 

Keltský podzim začíná 1. srpna o festivalu Lughnasadh, vrcholí o podzimní rovnodennosti 21. září, a končí na konci října. Od listopadu začíná zimní období a nový keltský rok. Podzimní rovnodennost nazýváme ALBAN ELFED - v překladu znamená světlo vody nebo světlo břehu. Jak název napovídá, podzim je časem vody.

VODA je jednou ze čtyř základních sil univerza. Pro lepší srozumitelnost tyto síly často označujeme jako elementy nebo přírodní živly. Jsou čtyři, stejně jako světové strany, které určují jejich místo v rituálním kruhu druidů. Působnost základních sil univerza má širší rozměr. VODA svými vlastnosti zastupuje veškeré kapaliny, ZEMĚ představuje pevné látky, VZDUCH zastupuje plyny a OHEŇ transformaci, čili přeměnu jedné látky v jinou.

VODA má v našem rituálním kruhu místo na západě. ZÁPAD představuje na Kole roku podzim v přírodě. Z hlediska dne je západ spojován s večerem a v lidském životě představuje stáří.

Jedním z důvodů, proč dávní druidové umístili vodu na západní stranu svého rituálního kruhu je, že voda obklopuje Britské ostrovy a Evropy ze západní strany. Atlantický oceán omývá porutgalské, španělské, britské a irské břehy. Svými proudy ovlivňuje klimatické podmínky v celé Evropě, včetně České a Slovenské republiky. Možná jste si všimli, že většina mraků přinášejících déšť přichází na naše území právě ze západu.

Voda je měkká a poddajná. V mžiku vyplní každou skulinku, které se přizpůsobí svým tvarem. Ale umí být také zuřivá a zničující, pokud se projeví jako bouře nebo tsunami. Nemusí být vždy hřejivě teplá a vyživující, dokáže být také chladná a kruhá. Pokud zkoumáme vlastnosti vody, musíme připustit, že tato síla je nositelkou ŽENSKÉHO prvku. Dávní mořeplavci a vypravěči tajemných příběhů si dokázali tyto vlastnosti personifikovat do postav vodních víl - undin.

Byli přesvědčeni, že při plavbě po moři na vlastní oči viděli sirény a mořské panny, které je okouzlily a omámily natolik, že ztratili pud sebezáchovy a nechali se vlákat do jejich království. Dávné báje, příběhy a pohádky se po staletí přenášely z generace na generaci, a díky tomu tyto bytosti stále žijí v našem vědomí.

Nicméně existuje pár lidí, kteří o sobě tvrdí, že se s vodními vílami - undinami - setkali osobně. Jedním z nich je WILLIAM R. MISTELE, vysokoškolský lektor a renomovaný spisovatel žijící na Hawai. Zajímavé je, že sám sebe považuje za žáka moravského hermetika FRANTIŠKA BARDONA, který zemřel v komunistickém vězení v Brně. Jeho knihy musely být publikovány nejprve v Německu, a teprve po sametové revoluci vyšly česky u nás.

WILLIAM R. MISTELE studoval dílo Františka Bardona a následně navázal kontakt s řadou undin a jejich královen. O tom, co se od nich dozvěděl, podává svědectví v knížce UNDINES, která vyšla v nakladatelství MALVERN - a pozor, dosud není rozebraná.
Pozor, i když knížka vyšla pod anglickým názvem (nevím proč?), je v češtině.

Autor popisuje svoje setkání s  těmito vodními tvory, které řadí mezi elementály - základní přírodní duchy. Undiny jsou pro velkou většinu z nás neviditelné, ale exstují způsoby, jak s nimi můžeme komunikovat, a to buď slovně, nebo vnitřní cestou.

Autor seznamuje čtenáře s vodními vílami krok za krokem. Vede je do vodního světa formou několika jednoduchých meditativních cvičení. Poskytuje mnoho cenných informací ve všeobecné rovině, ale uvádí také řadu osobních zkušeností, když popisuje různé druhy setkání a komunikace s těmito tvory, včetně zevruvného návodu, jak můžeme undiny kontaktovat.

Ale i kdyby se vám to nepodařilo, nebo něco takového nemáte ani v úmyslu zkoušet, stejně stojí zato přečíst si knížku, jakých u nás moc není. A vzhledem k vodní tématice hodí se právě pro tuto roční dobu. Možná bych mohla ještě dodat, že ukázky z díla Williama R. Mistele najdeme také ve druidském učení, které prezentuje OBOD.




 
NAJDI SI SVŮJ TOTEMOVÝ STROM

Tímto cvičením se můžem přiblížit ke staré keltské tradici. Tak jako mají šamani nebo staré keltské rody svoje totemová zvířata, můžeme si také my najít svůj totemový strom. Měl by růst někde ve volné přírodě. Vyfotíme si ho a potom focení budeme opakovat v jistých intervalech a sledovat jeho růst nebo zánik.

Upozorňuji, že nemusíte zůstat u fotografování. Váš totemový strom se může stát tématem  kroniky, do které budete zařazovat jeho vylisované listy nebo jiné drobné části, psát příběhy a básně, ke kterým vás inspiruje, případně příhody spojené s jeho návštěvou. Pokud si vyberete mladý strom, který vás přežije, mohou ve sledování stromu pokračovat vaši vnuci a strom se skutečně stane totemovým stromem vaší rodiny.
 
22.JPG
23.JPG
24.JPG
PILGRIMAGE - POSVÁTNÉ PUTOVÁNÍ

(a co o něm říká druidské učení Obod)

Chůze po starých cestách (nebo po cestách písně, jak jim říkají domorodí obyvatelé Austrálie), může být posilující a dát pěšímu putování smysl a definici. Vědomá chůze se stává duchovním aktem a meditací. Působí jako spojení mezi vlastním "já" člověka a jeho okolím, minými slovy: mezi tebou a světem. Navíc prospěje tvému zdraví a stavu mysli.
 
Soren Kiergaard v dopise adresovaném Jette z roku 1847 říká: "Především neztrácej touhu chodit. Já sama chodím každý den do pohody a odcházím od každé nemoci. Přicházela jsem do svých nejlepších nápadů a nevím o žádné myšlence, která by byla takovým břemenem, že by od ní člověk nemohl odejít."

Pěší turistika po starých cestách není přínosem jen pro nás, ale také pro Zemi. Energie starých posvátných stezek je zřejmě budována komplexem vzájemné akce a reakce územních energetických proudů, které se kombinují s energií stop, které zde zanechali nesčetní chodci - poutníci, kteří putovali zemí po stovky, nebo dokonce po tisíce let. Putováním po těchto trasách posilujeme staré cesty písně a pomáháme je udržovat. (Konec citátu).


A proč to sem dávám? OGHAM JE CESTA. Je to posvátné putování volnou přírodou po stopách našich druidských předků.



 
POSVÁTNÁ SLABIKA ÓM

Slovo OGHAM zní ve staré irštině jako „uh-ghum“ nebo „o-ghum“, kde „gh“ vyslovujeme spíš jako „gch“. Častější je ale výslovnost podle moderní irštiny, a ta je „oh-m“ nebo „oh-am“.

 
V prvním případě je výslovnost slova OGHAM (názvu dávné druidské abecedy z volné přírody) totožná s posvátnou meditativní slabikou „óm“, kterou známe z východních nauk, druhá možnost výslovnosti se nápadně podobá křesťanskému „ámen“. Bezpochyby název tohoto dávného dorozumívacího systému svědčí o jeho značné důležitosti.
 
Oghamový znak se nazývá FEW a skupina znaků AICME. Ogham má pět těchto skupin po pěti znacích. Poslední skupina je FORFEDA, představuje řecké dvojhlásky. Doplněna byla později.
 
První čtyři aicme jsou původní. Představují stromy, keře a rostliny z volné přírody. AICME BŘÍZY obsahuje kromě břízy také jeřáb, olši, vrbu a jasan. Jsou to stromy, které na své pouti přírodou potkáváme u řeky. AICME HLOHU najdeme na okraji lesa. Jsou to hloh, dub, cesmína, líska a jabloň (viz obrázek). Milují slunce, ale také přítomnost dalších stromů a keřů.
 
AICME RÉVY zahrnuje popínavé, trnité a ostré druhy. Je to houština chránící samotné srdce lesa. Sem patří réva či ostružina, břečťan, rákos či janovec nebo kapraď, trnka a černý bez. Poslední původní skupinou je AICME BOROVICE. Jedná se o odolné druhy stromů a keřů, kterým nevadí tvrdší podmínky. Řadí se k nim borovice lesní či jedle, hlodáš, vřes či jmelí, topol a tis.
 
Umístění stromu do příslušné aicme a jeho pozice v rámci této skupiny hovoří o vlastnostech daného stromu (keře) a o dalších významech jeho few (oghamového znaku). Podrobnostmi se budeme zabývat v dalších lekcích. Mezitím můžete pracovat s meditativní slabikou ÓM, případně čerpat doplňkové informace na stránkách www.druidoveavronelle.wz.cz

 

bílá zima 007.JPG
bílá zima 009.JPG
bílá zima 008.JPG
PRÁCE S OGHAMEM

Při práci s oghamem máme možnost sledovat přírodu očima našich dávných druidských předků. Smyslem je vidět to, co viděli oni, a z tohoto pohledu zařazovat do systému případně další stromy, které nebyly v dávných dobách tolik rozšířené, nebo z nějakých jiných důvodů nebyly do systému zařazeny.

První oghamovu skupinu jsme se naučili vnímat jako stromy rostoucí u vody s jednou nebo více větvemi vyčnívajícími nad vodní hladinu. Od této vize se odvíjí jejich oghamové znaky. U druhé aicme jsme vysledovali, že tyto stromy často rostou na okraji lesa a opět jednu nebo více větví vystrkují z lesa, ale na opačnou stranu než stromy první oghamovy skupiny.

Ve třetí aicme jsme objevili liány obtáčející hostittelské stromy v šikmých spirálách a husté keře, které vzrůstem připomínají tvar jejich znaků, zatímco ve čtvrté skupině spatřujeme otevřenou náruč lesa, který vítá člověka, jež na své cestě došel až sem.


Řekli jsme si o společných znacích a o vlastnostech stromů na jednotlivých pozicích uvnitř každé skupiny. Dříve než přikročíme ke studiu páté aicme, která byla přiřazena později, pokusíme se využít dosavadních znalostí k zařazení některých dalších stromů do oghamova systému.

Položila jsem vám otázku, kam byste zařadili LÍPU. Podle mého názoru (nemusíte se mnou souhlasit) má tento strom mnoho společného s DUBEM. Má rozložitou korunu, která chrání tentokrát ani ne tak další živočichy a rostliny pod sebou, jako spíš lidi, kteří v naší oblasti pod lípou rádi sedávají.

Lípa poskytuje ochranu podobně jako dub, ale je to jemnější druh ochrany. Proto byla vždy považována za strom smíření. Pod lípou byly v minulosti uzavírány nejrůznější smlouvy a dohody. Chránila odpočívající vesničany před sluncem za horkého letního dne, když po celodenní práci sedávali v jejím stínu. Pod lípu se mohli schovat, když přišla letní přeháňka, čaj a med z lipového květu chránil jejich zdraví v zimním období.


Lípu bych zařadila spolu s dubem na druhou pozici ve druhé aicme, jako osvíceného ochránce, který rád roste nejen na okraji lesa, ale také v parku či na náměstí. Lípa je naším národním stromem, podobně jako dub v sousedním Německu. Možná právě ona by mohla být ženským protipólem dubu, nositele mužského prvku - pokud by ovšem dávní předkové nepřisoudili tuto pozici bukové královně.

Nyní se sami můžeme pokusit podobným způsobem zařadit některý další strom a doplnit si tak základní oghamovu tabulku. Jak jste si možná všimli, způsob naší práce není papouškováním toho, co napsal někdo druhý, ale hledáním odpovědí, kdy sami se snažíme pochopit, jak dávní druidové mysleli a pracovali. A ogham nám k tomu dává nepřeberné možnosti.



 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one