BÍLÁ ZIMA

bílá zima 001.JPG
bílá zima 002.JPG
bílá zima 003.JPG
bílá zima 004.JPG
bílá zima 005.JPG
bílá zima 006.JPG
bílá zima 007.JPG
bílá zima 008.JPG
bílá zima 009.JPG
bílá zima 010.JPG
bílá zima 011.JPG
bílá zima 012.JPG
bílá zima 013.JPG
bílá zima 014.JPG
bílá zima 015.JPG
bílá zima 016.JPG
bílá zima 017.JPG
bílá zima 018.JPG
DÁVNÍ DRUIDOVÉ
 
zastávali významné místo v keltské společnosti. Byli to nejen knězové, ale také mírotvorci a rádcové králů, soudci, věštci, léčitelé a astronomové. Je samozřejmé, že každý druid neovládal všechny tyto specializace. V dávných dobách bylo mnoho keltských kmenů a velká různorodost druidských škol a učitelů.

Keltské kmeny putovaly západním a jihozápadním směrem ze střední Asie přes Evropu až k Atlantiku. Dál už to nešlo. Usadily se na Britských ostrovech, na části dnešního Španělska a Francie. Samozřejmě Keltové putovali také přes naše území. Svědčí o tom řada unikátních archeologických nálezů.
 
Na své pouti se Keltové setkávali s dalšími kmeny a národy. Docházelo k výměně praktických dovedností, kulturních a duchovních hodnot, i když ne vždy mírovou cestou. To je důvod, proč nauka druidů obsahuje řadu prvků z jiných duchovních cest, které zase naopak druidové obohatili.
 
Ale tradice pokračuje. Současní druidové čerpají svou moudrost převážně z přírody. Je tu stále a promlouvá k nám stejným jazykem, jako kdysi k našim dávným předkům. Na rozdíl od nich ale neprovádíme žádné oběti na živých tvorech. Věříme, že veškerý život je propojen.




 
HAVRAN 

Havran je podle dávné keltské tradice jedním z nejposvátnějších zvířat. Provádět meditace na toto téma je přínosná druidská činnost, neboť Havran stojí u brány do Jiných světů. Tento strážce nám může leccos napovědět o dávné době a o životě za hranicemi hmotného světa. Ale jeho hlavní síla spočívá v tom, že vidí do budoucnosti.

Jsem na vycházce. U řeky svítí slunce a vypadá to na krásný den. S příchodem mrazů mlha mizí a v lese je pusto. Zmrzlé listí trčí vzhůru a opodál poskakuje jediný kos. Pokračuji cestou kolem zahrádek a na brance jedné z nich sedí osamělý havran. Tiše na mne zírá.

Je nejsmutnějším zvířetem z posvátného keltského zvěrokruhu a jeho léčení je trochu zvláštní. Zasahuje mě svým smutkem, který je tak silný, že překračuje hranice tohoto světa. Vede mě mlžným labyrintem jiných světů až do míst, kde se v jeho stoickém smutku objevuje malá jiskřička naděje a tím také radosti. Učí mě, že při ztrátě vznikne vždy místo pro něco nového. Havran mě doprovází, ale současně jako by za mnou zavíral bránu Samhuinnu vedoucí do jiných světů, u které bude držet stráž. Vnitřní cestou mi říká: „Ještě můžeš projít, ale jen s mým doprovodem, i když neradil bych ti to.

Nový keltský rok začíná. Děkuji havranovi za jeho rady a  pomalu opouštím svůj dubový les. Domů se vracím obvyklou cestou. Je slunečný den a havranův smutek se mísí s novou nadějí…
 
S příchodem mrazů mlha mizí.
Jiné světy jsou opět cizí
a havran bránu zavírá.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one