BARVY PODZIMU

aa-líska.JPG
aa-třezalka.JPG
ab-hříbek.JPG
ab-proskkurník.JPG
b-huculové.JPG
b-kachny.JPG
bříza.JPG
buk.JPG
bukový les.JPG
cesta.JPG
dřišťál.JPG
dubový les.JPG
hájek.JPG
javor.JPG
krajina.JPG
líčí.JPG
psí víno.JPG
růže.JPG
šípek.JPG
tančící strom.JPG
zima.JPG
z-ptačí budka.JPG
z-sýkorka.JPG
zz-Bobík.JPG
Tančící strom2.JPG

MĚSÍC BÍLÉHO ZÁVOJE

 
Nastala doba, kdy se zlatý závoj slunečních paprsků mezi kmeny dubových stromů mění na bílý závoj mlhy a deště. Vlády ujímá keltská bohyně Cailleach. Nad řekou se vznáší mlha, a ta je někdy tak hustá, že nerozeznám hranice mezi vodou a mlhou nebo mezi mlhou a oblohou. Brodím se mokrým listím a všude je nebývalé ticho. Příroda usíná.
Blíží se nový keltský rok. První havran se usadil na brance od sousedovy zahrady. Sedí tam nehybně jako socha a tváří se, jako by se něčemu divil. Katabolická bohyně smrti odstraňuje staré, aby uvolnila místo novému. Lidé vyklízí půdy a sklepy, zbavují se starého harampádí. Pomalu se blíží doba lidových obyčejů. Za oknem je šero a často prší. Hranice mezi naším a jiným světem se téměř ztrácí.
 
Po vlhké střeše
zářivý měsíc klouže
z bláta do louže.



 

CAILLEACH

 
Keltský rok začíná a končí závojem deště a mlhy. Začíná vlastně příletem havranů – přátel noci, tmy a zimy. Než přiletí tito vládcové, je šero a zmatek. Možná zlomyslní skřítci nebo snad sousedé tropí si navzájem kanadské žertíky pod rouškou dlouhé noci, kdy nastal čas – nečas.
Příroda utichá. Pestré barvy podzimu se mění na hnědou, aby brzy přešly do černobílé. Brzy se stmívá a dubovým lesem se prohání Cailleach. Obhlíží si své teritorium, nastal její čas – doba smrti a duchů. Příroda umírá, aby se na jaře mohla znovu zrodit. Také slunce mizí. Začíná temná polovina roku.
V mlze se na zemi rodí nový keltský rok a v mlze mezi světy se rodí druid. Mystérium zrodu člověka, jeho smrt a opětovný návrat na zem – to vše patří ke koloběhu života. Člověk se transformuje z jedné fáze do další.
Brouzdám se nánosem mokrého dubového listí a cestou si připomínám vlastní cestu touto inkarnací. Spojuji útržky vzpomínek . Počasí však není příznivé, tak se
vracím domů.
Usedám ke kamnům a oddávám se snění, neboť v této době platí, že čím méně toho člověk vidí venku, tím víc se může obracet dovnitř. Také doma mohu nakreslit posvátný kruh a provést rituál.
 
Keltský rok čeká
tam za ohybem času
ví to i řeka…
 

Slunce se rodí
úkryt hledá zvěř kančí
jeleni tančí.
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one